Živnostenský řád - 1859

Jednotného živnostenského zákona pro všechny země rakouského mocnářství až do r. 1859 nebylo. Nehledíc k Dalmacii, hospodářsky zcela opozdilé, lze v Rakousku do r. 1859 rozlišovati tři hlavní skupiny zemí s rozdílnými směry živnostenský řádké politiky: 1. Království Lombardskobenátské a Terst se zásadou co největší svobody živnostenský řádké a obchodní, v Lombardsku od Marie Terezie, v Terstu z dob ještě starších; 2. království Uherské se Sedmihradskem a Vojenskou Hranicí s cechovním zřízenim, reformami Karla VI. nedotčeným, v městech, s volností řemeslnickou na venkově a s výsadami pro továrny; 3. země České a Rakouské, ve kterých živnosti výrobní rozlišovány v policejní, t. j. které pracovaly pouze pro místní odbyt a podléhaly tudíž místním úřadům policejním, a v kommerční, počítající na širší trh, zejména zahraniční, a spravované tudíž podle volnějších zásad pod řízením komory dvorské. K policejním přiřazeny byly skoro všechny živnosti cechovní, které směly se propůjčovati obyčejně jen na základě mistrovského práva u cechů nabytého. Kromě nečetných živností svobodných, jež mohly býti provozovány na pouhou opověď, směly se všechny ostatní živnosti, ať policejní či kommerční, ať cechovní čí necechovní, provozovati jen po úředním povolení, jehož podmínkami bylo i řádné vyučení, přiměřený počet let tovaryšských a kus mistrovský, někde i výkaz určitého fondu provozovacího (u mlynářů, pekařů, řezníků), místní potřeba a pod. Pro necechovní živnosti platily leckteré úlevy, zejména pro továrny dostačoval průkaz kupeckých vědomostí nebo vyššího vzděláni vůbec, továrny, u nichž opět rozeznávána jednoduchá a zemská oprávnění tovární, byly prosty vázanosti cechovní, směly cvičiti učně i zaměstnávati dělnictvo cechovně nevyučené a združovati zpravidla všechny druhy dělníků k úplnému dohotovení výrobků. Také živnosti obchodní byly buď volné (zejm. obchody s plodinami a surovinami, jako se lnem, vlnou, peřím, obilím, mlékem) nebo závislé na koncessi, která se udílela pro velkoobchody, kupecké obchody (a ty opět buď třídní či smíšené), kramářství a obchod podomní. Snaha živnostenského zákonodárství i správy směřovala ostatně již od prvých desítiletí stol. XVIII. k tomu, aby živnosti starých pout byly zproštěny. Četné zvyklosti, s novými poměry se nesnášející, byly odstraněny, mnohé živnosti za svobodně prohlášeny, i při cechovních řemeslech dopoustěny výjimky co do podmínek pro jejich provozování, právo provozovati je propůjčováno druhdy i proti dobrozdání cechu. Konečně s jiného hlediska rozeznávány živnosti osobní, propůjčené živnostníkovi k doživotnímu osobnímu provozování (po smrti mužově směla je ovšem provozovati vdova), a reální, kterých se nabývalo koupí a které byly buď prostě prodejné nebo, byly-li spojeny s vlastnictvím domů a zapsány v knihách pozemkových, radikované. Vedle toho byla zvlášť v Čechách hojná t. zv. dominikální práva, jako propinační právo k výrobě a výčepu piva a kořalky, závazky cechův odebírati od vrchností suroviny, platiti jim všelijaké dávky (na př. ze stavů tkalcovských) a pod. Pro řadu živností byla zvláštní obmezení, z řady zaměstnáni, zvláštní důvěryhodnost předpokládajících, byli vyloučeni židé (z výroby a obchodu se střelným prachem, z pachtu solního obchodu, výčepních domů a mlýnů, z obchodu s církevním náčiním a s obrazy svatých, z provozování ryjectví, dříve častěji ze živnosti zlatnické a mečířské); obmezení, jimž podléhali evangelíci, od druhé polovice XVIII. stol. znenáhla odstraňována. Velmi skrovná byla péče ve směru sociálním (Josefova a pozdější nařízení o továrních dětech, nečetné předpisy o výplatě mzdy horníkům a továrním dělníkům, nedělní klid v živnostech výrobních a dílem i obchodních z motivů náboženských – výjimky povoloval farní úřad). První jednotný ž. ř. pro celou říši vydán byl patentem z 20. pros. 1859 ř. z. č. 227, jímž zahájen byl v rakous. právě živnostenský řádkém systém živnostenský řádké svobody. Ž. ř. z r. 1859 měl platiti od 1. kv. 1860 pro celý obvod tehdejšího císařství Rakouského, tedy i pro země uherské s jedinou výjimkou správního obvodu banátského a Vojenské Hranice. Všechny dotud platné předpisy o nabývání oprávněností živnostenský řádch, továrních a obchodních, jakož i všechny s ním neslučitelné starší normy o jejich vykonávání byly prohlášeny za zrušené. Tomuto zákonu živn. podléhala věcně podle čl. IV. uvozov. patentu všechna po živnostensku provozovaná zaměstnání, ať jíž mají za předmět dobývání, zpracování nebo přetvořování »předmětů pro tržbu určených«, provozování obchodů nebo provádění výkonů služebních a prací, tedy živnosti v širším smysle. Zákon vyňal však v čl. V. uvoz. pat. ze své působnosti velikou řadu zaměstnání, buď že jim chtěl ponechati větší volnost (na př. výrobu rolnickou a lesnickou a jejich vedlejší živnosti, hornictví, práce nádenické, činnost literární a uměleckou, výrobu domácnostní), buď že pro ně platiti měly předpisy přísnější (jako pro notáře, advokáty a obchodní dohodce, inženýry, vykonávání lékařského umění, zdravotnické ústavy, zvěroléčitelství, ústavy vyučovací, podniky úvěrní, bankovní, spořitelní, zástavní, pojišťovací, železniční a paroplavební, veřejné zábavní a divadelní podniky, podomní obchod a potulné živnosti výrobní a pod.). Ž. ř. zr. 1859 byl však v posledním čtvrtstoletí k nátlaku živnostnictva a dílem i dělnictva skoro ve všech svých kapitolách velmi podstatně změněn řadou novell živnostenský řádch, a to: zák. z 15. bř. 1883 ř. z. č. 39 (t. zv. novella řemeslnická), jímž zaveden zejm. průkaz způsobilosti pro t. zv. živnosti řemeslnické a reorganisována povinná společenstva živnostenský ká; zák. z 8. bř. 1885 ř. z. č. 22 (t. zv. novella dělnická), jímž změněny předpisy o pomocných pracovnícich živnostenský řádch a o knížkách pracovních; zák. ze 16. led. 1895 ř. z. č. 21 o úpravě nedělního a svátečního klidu v živnostech; zák. z 23. ún. 1897 ř. z. č. 63, jímž znova reformovány předpisy o učednictví a o společenstvech živnostenský řádch; zák. z 25. ún. 1902 ř. z. č. 49, jímž obmezeno zvláště vyhledávání zakázek obchodními cestujícími u osob soukromých a prodej denních potřeb dům od domu; zak. z 22. čce 1902 ř. z. č. 155, jimž upravena zákonná ochrana dělnictva při podnicích stavebních; zák. z 18. čce 1905 ř. z. č. 125, jímž změněny a doplněny předpisy zákona z r. 1895 o klidu nedělním a svátečním; konečně a nejobsáhleji zák. z 5. ún. 1907 ř. z. č.26, který dotýká se skoro veškerých kapitol dosud platného ř. ž-kého, vyjma předpisy o schvalování provozoven a o pomocném personále živnostenský řádkém kromě učňův. Na základě zákonného zmocnění (čl. IV. zák. z 5. ún. 1907 ř. z. č. 26) vyhlásilo posléz min. obchodu pod č. 199 ř. z. z 16. srp. 1907 úplný text živnostenského řivnostenský řádu, jak plyne ze změn a dodatků, na živnostenský řádkém řivnostenský řádě z r. 1859 od r. 1883 předsevzatých. Můžeme ovsem podati zde jen přehled nejpodstatnějších ustanovení řivnostenský řádu živnostenského. I. Živnosti jsou a) svobodné, b) řemeslnické, c) koncessní. Řemeslnické jsou takové, pří kterých jde o zručnosti vyžadující výcviku v živnosti vyučením a delším při ní zaměstnáním. V zákoně samém je nyní vypočteno 54 skupin řemeslnických živností (náležejí k nim živnosti nejobyčejnější a nejrozšířenější), vláda má právo i jiné ještě živnosti označiti za řemeslnické; živnosti obchodní a podniky po továrnicku provozované jsou vyňaty ze vřazení mezi živnosti řemeslnické, průmysl domácký má býti upraven zákony zvláštními (již od r. 1396 chystanými). Živnosti, u nichž veřejné příčiny toho vyhledávají, aby jejich provozování záviselo na zvláštním povolení, jsou koncessní a jsou nyní rovněž v zákoně vypočteny, vláda může však podle potřeby i jiné živnosti vůbec nebo pro určité okresy vázati na koncessi. (Jsou jimi podle § 15 zejm. všeliké mechanické nebo chemické rozmnožováni výrobků literárních a uměleckých a obchod s nimi, půjčovny knih a čítárny, podniky periodické dopravy osob, veřejných povozů a posluhů, živnosti stavební, kominictví, pohodnictví, vetešnictví, zastavárenství, hostinství a výčepnictví, provádění plynovodů, osvětlovacích zařízení a vodovodů, výroba a oprava parních kotlů, výroba karet, podkovářství, živnostenský řádké prostředkovaní služeb a míst, pohřební ústavy a j.) Všechny živnosti, které nejsou prohlášeny za řemeslnické nebo koncessní, jsou svobodné. II. K samostatnému provozování živnosti žádá se obyčejně, aby podnikatel byl oprávněn své jmění sám spravovati; na účet osoby, jimž volná správa jejich majetku nepřísluší, mohou se živnosti provozovati jen s přivolením jejich zák. zastupcův a soudu způsobilým náměstkem nebo pachtýřem (podobně zástupcem nebo pachtýřem osoby právnické). Důvody od nastoupení živnosti vylučující vytýkají §§ 5. a 6. Jsou-li tu zákonné podmínky, lze provozovati několik živností zároveň. K nastoupení živností volných stačí opověď, jde-li však o živnosti obchodní podle § 38 odst. 3 a 4 (t. zv. obchody smíšené, obch. se zbožím osadním, specerejním a materiálním), potřebí podle novelly z r. 1907 nad to průkazu způsobilosti nejméně pětiletým zaměstnáním (t. j. vyučením a nejméně dvouletou služební dobou) v některé živnosti obchodní, který může býti částečně nahrazen návštěvou učilišť obchodních. Také k nastoupení živnosti řemeslnických potřebí od novelly z r. 1883 průkazu způsobilosti (r. 1907 zostřeného) předložením tovaryšského listu, který se vydá jen po 2 – 4letě době učební a po úspěšně složené zkoušce tovaryšské (u továrních učňů předložením vysvědčení učebního a rovněž vysvědčení o odbyté zkoušce tovaryšské) a nejméně tříletým zaměstnáním pomocnickým. Úlevy od tohoto průkazu mají absolventi odborných učilišť, osoby, které po vyučení v živnosti byly dotčenými živnostenský řádmi pracemi zaměstnávány za své praesenční služby vojenské, osoby zaměstnané v dílnách podniků železničních a pod. Zvláštní předpisy §u 14 c) a d) mají za účel zameziti obcházení průkazu způsobilosti zřizováním společností obchodních a upraviti jej u živností ženami provozovaných. Společenstvo smí nahlédnouti v předložené doklady o způsobilosti a podati o ní své vyjádření. U živností koncessních má nyní před udělením koncesse k živnosti hostinské vyslechnuto býti kromě obce i příslušné společenstvo. Zvláštní úpravy doznalo živnostenský řádké prostředkování služeb a míst, nově mezi koncessní živnosti vřazené. Kde se i k živnosti koncessni vyžaduje průkazu způsobilosti, má společenstvo rovněž právo nahlédnouti v doklady a podati dobrozdání o průkazu jako při živnostech řemeslnických. Vláda může vůbec nebo pro jednotlivá místa nebo území naříditi, že určité kategorie živností hostinských smějí se propůjčovati jen osobám, které prokáží zvláštní způsobilost. Nepatrně uvolněn nyní obchod s tiskovými výrobky, potřebám obchodu nebo života společenského a pod. sloužícími. III. U všech živností, které se provozují pomocí zvláštních pro živnost založených výhní, parních strojů, jiných motorů nebo vodních přístrojů, nebo které jsou s to, aby ohrožovaly či obtěžovaly sousedstvo na zdraví škodlivými, nebezpečnými způsoby provozovacími, zápachem nebo neobyčejným lomozem, je potřebí schválení provozovny. Dokud není schválení dáno, nesmějí tyto provozovny býti zřízeny; zejm. dlužno hleděti k tomu, aby již samým zařízením pracoven nebyla ohrožena bezpečnost života nebo zdraví dělníků v nich zaměstnaných. Pro řadu provozoven zvlášť v zákoně vyjmenovaných (§ 27) předepsáno přísnější řízení ediktální. Schválení provozovny pozbývá platnosti, byla-li výroba déle než po 3 léta přerušena; není však potřebí nového schválení, nastala-li pouze změna v osobě vlastníka. Řízení při schvalování živnostenských provozoven upraveno zevrubně vynesením min. obchodu ze 14. pros. 1906 č. 24.061. IV. Rozsah živnostenského práva posuzuje se podle obsahu živnostenského listu nebo koncesse, v pochybnosti rozhoduje zemský úřad politický po vyslechnutí obchodní a živn. komory. Každý živnostník má právo slučovati všechny práce k úplnému zhotovení svých výrobků potřebné a držeti potřebné k tomu pomocníky i z jiných živností (nikoli učně, jde-li o živnosti průkazem vázané), od r. 1907 smějí živnostníci sami v dobrém stavu udržovati svá zařízení závodová, stroje, náčiní a j. provozovací pomůcky a zhotovovati si obvyklé v obchodě pomůcky k tržnímu odbytu výrobků potřebné (obaly, bedny, sudy, krabice a pod.). Opověď obchodní živnosti bez obmezení na určité zboží nebo určité kategorie zboží opravňuje k obchodu se vsím zbožím ve volném obchodě dovoleným a na zvláštní koncessi nevázaným, detailní prodej v tomto rozsahu mohou však opověděti jen osoby, které podaly kupecký průkaz způsobilosti (podle §u 13 a) a kterým přísluší pak i výhradné právo k drobnému prodeji cukru, kávy, čaje, koření, miner. olejů, materiálního zboží a barev i detailní obchod s lihovinami v uzavřených nádobách. Vlastnik obchodní živnosti smí na zboží přijímati objednávky, bráti míru, prováděti změny a opravy, dá-li objednávky nebo správky zhotoviti samostatnými výrobci. Na prospěch řemesel obuvnického a krejčovského platí pro konfekcionáře ještě další obmezení. Kdož provozují živnosti svobodné nebo řemeslnické, mohou míti ve svém sídle i několik pevných provozoven (dílen, prodejen), mohou i v jiných obcích zřizovati pobočky nebo sklady, vůbec mohou živnostníci i mimo své sídlo výrobky do kommisse dávati, nebo dodávati a objednané práce všude prováděti. U některých živností vyhrazeno jest úřadu právo určovati maximální tarify, nařizovati uveřejňování cen, některé musí zamýšlené zastavení živnosti ohlásiti předem, u některých vyhrazena policejní úprava. Zvláštní předpisy dány o vnějším označování živností, o ochraně jména, firmy a pod., o vyznamenáních, o provozování živností náměstkem, pachtýřem nebo na účet vdovy nebo nezletilých potomků živnostníkových. Hlava pátá o tržním obchodě zůstala v podstatě ve znění, daném v živnostenský řádkém řivnostenský řádě z r. 1859. VI. hlava živnostenského řivnostenský řádu o pomocném personále živnostenský řádkém a dodatek k živnostenskému řivnostenský řádu z r. 1859 jednající o knížkách pracovních byly v základech změněny novellou z 8. bř. 1885 ř. z. č. 22, jíž Rakousko v oboru sociální reformy rázem, arci jen na čas, předstihlo státy západoevropské. Většina ustanovení sem spadajících shrnuje se obyčejně označením »ochranné zákonodárství dělnické«, v účinnějším rozsahu zejm. pro dělnictvo v podnicích po továrnicku provozovaných. Od r. 1885 toto ochranné zákonodárství, až na pronikavou úpravu nedělního a svátečního klidu, upadlo v stagnaci. Zákonem o stavbě vodních cest a provedení regulací říčních ze 6. čna 1901 ř. z. č. 66 vztaženy ochranné předpisy této hlavy živnostenského řivnostenský řádu i na dělnictvo při provádění vodních staveb těchto zaměstnané a zák. z 28. čce 1902 ř. z. č. 156 upraveny zevrubně pracovní poměry dělnictva při režijních stavbách železnic a v pomocných ústavech železničních. Všeobecné předpisy na ochranu života a zdraví živnostenských dělníků a o zachovávání se dělnictva v těchto směrech vydány u provedení §u 74. živnostenský řádké novelly z r. 1885 teprv min. nařízením z 23. list. 1905 ř. z. č. 175. Pro některé druhy prací živnostenských vydány speciální předpisy bezpečnostní a zdravotní. Vládní osnovy zákonův a nařízení k rozšíření dělnické ochrany vztahovaly se většinou k živnostem obchodním a kupeckému personálu, dílem jsou výsledkem snah mezinárodního sdružení pro dělnickou ochranu a mezinárodního pracovního úřadu v Basileji (mezin. smlouva o zákazu průmyslové noční práce žen z r. 1906, snahy o zákaz užívati bílého kostíku při výrobě sirek, šetření o otravách olovem, obmezení noční práce mladistvých a pod.). Co do podrobností odkazujeme na dřívější čl. Dělnické zákony ochranné. – Velmi podrobná ustanovení má rakouský ž. ř. o učednících; zejména novelly z r. 1897 a 1907 předpisy o učednictví prohloubily a zostřily. Učně smějí míti jen ti živnostníci, kteří nejenom sami (nebo jejich zástupci) mají potřebné vědomosti odborné, nýbrž kteří i co do zařízení a způsobu provozování živnosti jsou skutečně s to, aby učně řádně vyučili. Právo držeti učně může býti odňato, plyne-li ze zkoušky učednické, že učební pán jest vinen neuspokojivým výsledkem zkoušky. Smlouva učební musí se nyní uzavírati písemně, stanovy společenstevní nebo vláda (vůbec nebo jen pro určité okresy) mohou upravovati poměrný počet učňů k počtu pomocníků, učni musí býti poskytnut potřebný čas k návštěvě školy pokračovací, po skončení doby učební může býti zavedena zkouška učednická, nesložil-li ji učeň nebo nevyhověl-li vlastní vinou ve škole pokračovací, může mu býti učební doba prodloužena. U živností řemeslnických společenstva mají se postarati, aby všichni učňové mohli se podrobiti zkoušce, zde t. zv. tovaryšské; složí-li ji učeň, obdrží t. zv. list tovaryšský a slove pak tovaryšem. Kromě zkoušky tovaryšské zná ž. ř. na základě ustanovení novelly z r. 1907 u živností řemeslnických též fakultativní aspoň zkoušku mistrovskou, k jejímuž konání může ministr obchodu oprávniti takové odborně společenstvo, které s úspěchem zadost činí svým povinnostem co do vzdělávání živnostenského dorostu, a která má podati průkaz způsobilosti k samostatnému provádění a kalkulaci obyčejných prací dotčené živnosti i j. vědomostí k samostatnému provozování jejímu potřebných (zvl. v knihvedení a účetnictví). Živnostník, který ji složil, smí užívati názvu zkoušeného mistra dotčené živnosti. Po 16. ún. 1912 vláda určí, že v řemeslnických živnostech (všech či ně. kterých, vůbec či pro jisté obvody) smějí držeti učně jen živnostnici s odbytou zkouškou mistrovskou. VII. Podobně byla od r. 1383 opětovně reformována ustanovení sedmé hlavy živnostenského řivnostenský řádu o povinných společenstvech živnostenských jakožto veřejnoprávných korporacích živnostníků samostatných i nesamostatných k sledování účelů jim v zákoně přikázaných. Kdo v obvodě společenstva provozuje samostatně nebo jako pachtýř, ale nikoliv po továrnicku živnost, pro kterou společenstvo je zřízeno, stává se již nastoupením živnosti členem společenstva a má zadost činiti povinnostem s tím spojeným. Pomocní pracovníci živnostníků ve společenstvo sdružených jsou příslušníky společenstva. Společenstva mohla zahrnovati též různé živnosti, od novelly z r. 1907 bude spětí různých živností v jediné společenstvo dopuštěno jen výjimkou, organisace territoriálni ustupuje víc a více organisaci odborové. Posavadní živnostenský řádké korporace měly své stanovy přizpůsobiti předpisům tohoto zákona, obvyklá pojmenování mohla býti podržena. Stanovy společenstev podrobeny schválení zemské vlády, která může určovati též territoriální obvod jednotlivých společenstev i živnostenský řádké kategorie jim přidělené. Úkoly společenstev živnostenských byly podle novelly z r. 1883 a) povinné (§ 114): 1. péče o zachování spořádaných poměrů mezi vlastníky živností a jejich pomocníky, jakož i zřizování a udržování hospod společenstevních a zavedení zprostředkování práce; 2. péče o spořádané učednictví vydáváním předpisů o odborném i nábožensko-mravním vzděláváni učedníkův, o době učební, o zkouškách učednických atd. a dozor nad jejich zachováváním, potvrzování vysvědčení učebních a vydávání listů zavýučních, předpisy o podmínkách pro chování učedníků, jakož i o dovoleném poměru učedníků k počtu pomocníků; předpisy tyto podléhají ovšem schválení úřadů živnostenských; 3. zřízení smírčího výboru k vyřizování sporů mezi členy společenstva a jejich pomocníky z poměru pracovního, učebního a mezdního, pak i ve sporech mezi samými členy společenstva; 4. zakládání nebo podporování odborných učilišť; 5. péče o onemocnělé pomocníky zakládáním zvláštních pokladen nemocenských nebo přistupováním k pokladnám již zřízeným; 6. péče o učedníky onemocnělé, pokud nesahá zákonný závazek pána učebního; 7. podávání výročních zpráv statistických a dobrých zdání úřadům i komorám obch. a prům. b) Jako dobrovolné účely společenstev vytkl zákon příkladmo pěstění společných živnostenských zájmů členův a příslušníků zřizováním záložen, skladů surovin, tržnic, zaváděním společné strojní výroby a j. method výrobních atd. K účasti při těchto a pod. obchodních podnicích na společný učet však nesměl žádný člen ani příslušník společenstva proti své vůli býti donucován, leč by taková společná zařízení byla provedena nebo nařízena z ohledů veřejných. Tento obor působnosti společenstev byl zejm. r. 1907 rozšířen tím, že četná rozhodnutí nebo nařízení živn. úřadů vázána jsou na předchozí vyslechnutí společenstev, důsledkem čehož přiznáno společenstvům i právo rekursu z jistých rozhodnutí a opatření úředních. Dále mohou se nyní společenstva usnášeti též o odstranění zvyklostí a novot, reelní soutěži mezi jejich členy překážejících, určovati počátek i konec denní doby pracovní, přestávky pracovní, dobu a výšku výplaty a lhůtu výpovědní – vše arci v dohodě s pomocnickou hromadou – mohou převzíti zprostředkování pojistění svých členův a usnésti se o povinném jich pojištění na příspěvek nemocenský a pohřební, lékařskou pomoc a léky. Zvýšená kompetence nabyla ovsem korrelátu v zostřené zodpovědnosti a dozoru (společenstevní kommissaři, instruktoři, pokladní a účetní revise, pořádkové tresty a pod.). – Orgány společenstva jsou: valná hromada, zahrnující veškeré k hlasování oprávněné členy společenstva, jíž vyhrazena jsou všechna důležitější usnesení, jako o jmění a stanovách společenstevních, o zřizování společenstevních ústavův a zařízení k účelům učebním, podporovacím a hospodářským, o učební době a zkouškách učednických, o mistrovské zkoušce při živnostech řemeslnických atd. a která volí ostatní orgány společenstevní, t. j. představenstvo, složené ze starosty, jeho náměstka a výboru společenstevního, živnostnické členy do představenstva, dozorčího výboru a valné hromady nemocenské pokladny společenstevní, kterou mohou společenstva zříditi ku podpoře pomocníkův a učedníkův na případ nemoci s povinnými příspěvky mistrův a pomocníků, členy smírčího výboru, který skládá se z rovného počtu členstva ze stavu samostatných živnostníků i pomocníků, a volí ze svého středu starostu i jeho náměstka, a členy výboru pro zprostředkování práce. – Pomocníci ustavuji se v pomocnickou hromadu, jejíž působnost vztahuje se zejm. na volbu předsedy, jeho náměstka a pomocnického výboru, na volbu delegátů do smírčího výboru a nemocenské pokladny společenstevní a členů výboru pro společenstevní prostředkovatelnu, věcně pak na sledování zájmů pomocníků ke společenstvu příslušejících, pokud pěstění těchto zájmů náleží k účelům společenstva, na poradu a usnášení o předpisech co do počátku a konce denní doby pracovní atd. (t. zv. kolektivní smlouva pracovní), o vybírání zvláštních přirážek pomocnických aj. – Pro působnost všelikých orgánů společenstevních vláda vydává normální stanovy jakožto vzor a pomůcku společenstvům živnostenský řádkým, aby stanovy jimi sdělávané předpisům zákona co možná úplně vyhovovaly. Společenstva mohou se sdružiti ve svazy territoriální (okresní, komorní, zemské) nebo v odborné, a tyto svazy mohou opět sdružiti se ve svazy vyššího řádu (svazy svazů). K návrhu territoriálního svazu, zahrnujícího alespoň obvod jedné obchodní komory, nařídí zemská vláda, že okresní svazy v obvodu jeho zřízené mají za určitého předpokladu působiti jako svazy povinné. Výbor takového okresního svazu jest poradním sborem živnostenského úřadu. Novella z r. 1907 připouští zřizování svazových pokladen nemocenských a podpůrných (dobrovolných i povinných), podpůrných fondův a hospodářských podniků. Výdaje svazu nesou společenstva (nebo svazy) k němu příslušející. – VIII. hlava, o přestupcích a trestech, podle reformy z r. 1907 zná jako pravidelný trest-nyní stejně pro samostatné živnostniky jako pro pomocníky – pokuty od 5 K do 1000 K, vězení jen za okolnosti zvlášť přitěžujících nebo nemůže-li odsouzený platiti. Mezi tresty resp. správní opatření zařazeno i trvalé nebo dočasné odnětí práva zaměstnávati učně nebo mladistvé pomocníky a některé případy dočasného či trvalého odnětí živnostenského oprávnění. – V IX. a X. hlavě živnostenského řivnostenský řádu o zvláštních správních opatřeních resp. o úřadech a řízení prohlášeno nyní za nejvyšší instanci v záležitostech živnostenských ministerstvo obchodu, řízeni ve věcech živnostenských v některých směrech zdokonaleno; zavedeno též t. zv. mandátové řízení trestní o přestupcích živnostenského řivnostenský řádu. – Dne 15. bř. 1907 min. obchodu vydalo výnos vysvětlující cíle a nařízení nového živnostenského zákona, v čci a srpnu 1907 vydána řada min. nařízení ku provedení nového zákona (o živnostenských vyučovacích ústavech, průkaz způsobilosti řemeslnické částečně nahrazujících, o živnostech obecně ženami provozovaných, o průkazu způsobilosti pro živnosti obchodní a pro některé živnosti koncessní, o kompetenci poradních sborů při úřadech živnostenských, o úpravě oboru působnosti instruktorů společenstevních aj.). Literatura. Kopetz, Allgem. österr. Gewerbegesetzkunde (Vídeň, 1829 – 30); Barth-Barthenheim, Oesterr. Gewerbe- und Handelsgesetzkunde (t., 1819 – 20); Reschauer, Gesehiehte des Kampfes der Handwerkerzünfte und der Kaufmannsgremien mit der österr. Bureaukratie (t., 1862); Waentig, Gewerbliche Mittelstandspolitik (Lip., 1898); Gruber, O vývoji živn. zákonodárství v Rakousku a o cílech reformy živnostenské (Praha, 1904) a genesi živn. novelly z r. 1907 ve spisku Nejnovější pokusy o reformu živnostenskěho řivnostenský řádu v Rakousku (t., 1906) s liter. v nich uvedenou. Vydání živnostenského řivnostenský řádu: Komorzyński a Müller-Diwald, a kompendium Weigelspergovo (až do konce let 1890tých); kommentáře Seltsam a Posselt, Heilinger; učebnice Pražák (Rak. právo správní, Praha, 1906), Mataja (Grundriss des Gewerberechtes atd., Lip., 1899), Kulisch (System des österr. Gewerberechtes, 1. sv., Inšpruk, 1905). Český překlad živnostenského řivnostenský řádu, resp. novelly z r. 1907 vydán několikrát (Rebec, Pavlík-Bělík a j.). O živnostenských provozovnách podle rak. práva živnostenského nejnověji zevrubná monografie Součkova (Praha, 1907). Množství drobnějších pojednání v »Obzoru národohosp.«,»Naší Době«, »Pokrokové Revuį, »Čes. Revuį a j. Gbr

Zdroj: Ottův slovník naučný